Nejlepší způsob trávení léta

27. srpna 2017 v 15:10 | Vendy |  Vendy cestuje

Ahoj moje zlatíčka, už jsem zase tady! Po dvou týdnech strávených v Německé vesnici Rathewalde jsem opět doma nabitá pozitivní enegrií. Tohle jsem opravdu potřebovala, tenhle únik z relaity je nejlepší lék. <3 A já bych vám tady teď o tomhle zázračném léku ráda něco málo pověděla. :)

Výsledek obrázku pro volunteering




Dobrovolnické akce jako takové jsem objevila díky mé sestřenici, která se už zůčastnila dohromady asi pěti workcampů. A každý byl prý úplně jiný, ale všechny svým způsobem skvělé nebo alespoň zajímavé. Ono to hodně záleží na partě, která se sejde. V mém případě štěstí přálo, sešla se úžasná parta, na kterou nikdy nezapomenu. <3

Tommaso z Itálie
Nastya a Diana z Běloruska
Arianna a Oscar z Itálie
Take z Japonska
Blandine z Francie
Florian z Německa
já z ČR :D
a samozřejmě naši social lídři - Martin z Německa
Teresa a Simon (čte se Zimon!) z Německa
Giacomo z Itálie
+ Malise? (Maryse? Maris?) aka paní na údžbu, která neuměla anglicky, taky z Německa

Tohle je výčet všech lidí, které jsem na workcampu měla tu čest poznat. A hádejte co? Všichni byli skvělí! Nemůžu uvěřit, že jsem po dvou týdnech vážně doma a už ne s nimi. Je to fakt hrozně divnej pocit, to nepoznáte, dokud tohle nezažijete. Jo, včera jsem si dost poplakala, takže vidíte, že jsme si vážně sedli.

A teď něco o programu celé akce!
Na programu byla samozřejmě práce :D Jelikož je to dobrovolnické, nejsou z toho žádné money (Což je asi všem jasný, ale potkala jsem člověka, kterej nepochopil, že dobrovolnická akce znamená no money, takže to raději píšu :D ), ale máte zdarma jídlo, ubytování a nám zaplatili i výlet do Drážďan včetně vstupu. Takže je to skutečně velice výhodné cestování, musíte jen chtít pracovat. Každý workcamp je jiný, my jsme kultivovali zahradu - jednoduše řečeno jsme mazali z povrchu rostliny a čistili les, který se záhy proměnil v park, kde jsme poslední večer měli barbecue party. taky jsme natírali židle, stoly a střechu. Prostě jednoduché práce. Ve stejném čase tu byla druhá skupina alá bulding week, což byli lidi, který tam byli s námi, všechno dělali s námi, jenom měli jinou práci - převážně na střeše nebo v dílně alá garáži. Kolem baráku bylo postaveno lešení - anglicky scaffolding (tohle slovíčko jsem se tam naučila :D).

Takže přes týden jsme pracovali, socializovali se a hráli různé hry. (UNO, Pepa, Wolf, nějaký italský karty a pod.) A o víkendu jsme cestovali.
Sobota - Drážďany. Navštívili jsme věž, prošli si město, najedli se a nakonec skončili v nákupáku, kde jsem si koupila úplně úžasný tričko z Beauty and the Best (srdcovka <3 paradox je, že nemám ráda RB :D) a taštičku Chipped cup, byla jsem happy jak osmsetpadesátpět grepů v jedné míse! Byla to speciální B+B edice a já vřískala radostí. <3 Moje inner pohádkové já se probudilo k životu.
Neděle byl výstup na Lilienstein, což byla vážně sranda. Obzvlášť cesta zpět, z ní je spousta skvělých hlášek, které jsou legendární!
Následoval ještě týden práce, který proběhl v celku v klidu. Akorát ve čtvrtek večer jsme se šly s Marinou a Dianou lehnout doprostřed silnice pozorovat hvězdy. Dopadlo to tak, že jsme se snažily vyfotit selfíčko zadní kamerou, jelikož na té přední nemám blesk xD Takže to byla vážně sranda!

Mimochodem, jediný člověk, co tam znal OUAT, byla Marina, viděla první dvě sérky. Takže jsem si trochu zafangirlovala. Btw zná Trainspotting a Bobbyho, takže o tom jsem si s ní taky pokecala. To bylo fajn. :D Jinak jsem fakt s nikým o Oncu mluvit nemohla, všichni znali GoT, ale OUAT nikdo... :/

Anyways, čas se nachýlil ke konci a najednou byla sobota ráno a my odjížděli. Loučení bylo hrozně dojemný. Když Martin věnoval Blo metr na měření dřeva (jelikož ona chce studovat tesařinu), ukápla mi první slzička. Později v autobuse jsme s Marinou brečely. A když jsme se na nádraží v Pirně loučili definitivně, bylo to ještě horší. byla jsem jediná, kdo jel na druhou stranu. Všichni do Drážďan, ale já do Bad Schandau. Většina z nich totiž trávila ještě pár dní v Berlíně nebo tak někde. A pak jsem je viděla naposledy. A pak už ne. Pak už jsem jela domů a oni jeli do Dráždan. A byli pryč.

A já doma spustila pláč, když jsem koukala na poslední díl Shadowhunters. Ale nebylo to ani tak kvůli seriálu, spíš kvůli tomuhle. <3 Takže jak vidíte, parádně jsem si to užila, bylo to neskutečné, neskutečná zkušenost a rozhodně bych chtěla jet příští rok zase. Rozhodně musím! Nikam nebudu chtít jet raději, protože toghle je lepší než jakákoli dovolená. Ovšemže tohle není pro každého, ale kdo rád speakuje engliš a má rád lidi z jiných států, tohle je pro vás, people!

Chtěla jsem tenhle článek napsat, protože moje emoce jsem stále rozházené a potřebovala jsem říct všechno, co mám na mysli. A snad se mi to povedlo a možná jsem někoho z Vás přesvědčila a pojedete příští rok taky. :) Pevně v to doufám.


Loučí se
Vendy


Výsledek obrázku pro volunteering
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama